Bojovník světla nikdy nerezignuje na své sny.
V roce 1981 navštívil Paulo Coelho Prahu. Následující text je překladem články na oficiálním blogu Paula Coelha: Prague, 1981.
V zimě roku 1981 jsem se spolu se svou ženou procházel ulicemi Prahy, kdy jsme narazili na mladíka kreslícího pražské domy.
Přestože mám při cestování strach o své finance, rozhodl jsem se jednu z jeho kreseb koupit. Když jsem mu dával peníze, všiml jsem si, že i přes chladné počasí (bylo 5 stupňů pod nulou) nemá rukavice.
"Proč nemáš rukavice?" zeptal jsem se
"Kdybych měl rukavice, nemohl bych pořádně držet tužku," odpověděl a začal mi vyprávět, jak miluje zimní Prahu. Byl tak šťastný, že se rozhodl portrétovat mou ženu, aniž by za to cokoliv chtěl.
Teprve při čekání na dokončení portrétu jsem si uvědomil, co se stalo. Povídal jsem si s tím mladíkem téměř pět minut, aniž bychom mluvili stejným jazykem. Mluvili jsme spolu pomocí gest, smichu, mimiky a touhy sdílet. Jednoduchá touha, jenž nás vedla ke sdílení svých pocitů, nám umožnila vstup do světového jazyka beze slov, ve kterém je vše vždy jasné a v němž neexistuje riziko gramatické chyby.